Bohoslužby za účasti 15 osob

Veřejné bohoslužby je možné slavit za dodržení těchto pravidel:

– V kostele musí lidé dodržovat minimální rozestupy dva metry mezi účastníky bohoslužeb (s výjimkou členů v rámci jedné rodiny nebo jinak propojených osob);

– Účastníci si před vstupem do kostela povinně vydesinfikují ruce;

– Všichni účastníci bohoslužeb mají roušku vyjma okamžiku přijetí Eucharistie;

– Vynechává se pozdravení pokoje a žehnání se svěcenou vodou;

– Kněz si desinfikuje ruce minimálně před začátkem bohoslužby, před podáváním Eucharistie a po něm;

– Délku bohoslužby je třeba při zachování liturgických předpisů zbytečně neprodlužovat;

– Kostel je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou desinfikovány kontaktní plochy (kliky, lavice apod.). Údržbě a čistotě prostoru je věnována mimořádná péče;

– Je omezen přístup věřících do dalších míst v kostele mimo hlavní bohoslužebný prostor;

– Obdobná pravidla platí pro svatby a křty;

– Až do odvolání je zrušen veškerý další program ve farnostech, který vyžaduje shromažďování lidí;

– Kostely mimo bohoslužeb zůstávají otevřené jako obvykle pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči;

– Za dodržování těchto pravidel je zodpovědný duchovní, který předsedá bohoslužbě.

Text usnesení Vlády ČR ze dne 23. dubna naleznete v příloze. Bohoslužeb se týká bod III c.

Velikonoční výzva českých a moravských biskupů

Milí věřící, bratři a sestry, Až na výjimky nebude pro Vás možné zúčastnit se vrcholu celého liturgického roku – slavení Velikonoční vigilie.

Proto navrhujeme, abychom v době, kdy se Velikonoční vigilie slaví, tedy na Bílou sobotu po setmění, zapálili za okny našich domů svíčku, případně vystavili obraz našeho Pána Ježíše Krista, který v této slavné noci vpravdě vstal z mrtvých. Je to stará velikonoční tradice, kterou bychom přivedli k životu a vydali tak svědectví, že Ježíš je Světlem našeho života, světlem, které nezná západu, jak o tom o velikonoční noci s radostí a rozechvěním zpíváme.

Děkujeme Vám, že se k této výzvě připojíte.
Z celého srdce Vám žehnáme

Čeští a moravští biskupové

Dopis kardinála Duky dětem a studentům

Milé děti, žáci, žákyně, studenti a studentky,

píši vám tento dopis, protože myslím, že je to důležité. Budu rád, když si ho přečtete a budete o něm přemýšlet.

Před několika týdny se změnily naše životy ze dne na den. Nikdo to nečekal, nikdo na to nebyl ani v nejmenším připravený. Byli jsme zvyklí, že žijeme v bezpečné a svobodné době. Ze můžeme chodit, kam chceme, a můžeme se vídat s lidmi, které máme rádi, kdykoliv na to máme chuť. Ze můžeme libovolně cestovat. I když se vám třeba často nelíbilo, že od pondělí do pátku musíte do školy, byla to jistota. Nic z toho najednou neplatí. Školy jsou zavřené, nesmíte do kina a nemůžete se vídat s kamarády, jak jste byli zvyklí. Dokonce vám dospěli říkají, že raději nepůjdete ani na návštěvu za dědou a babičkou, abyste je neohrozili. Venku skoro nikdo nechodí, život jako by zmizel. Všechno vypadá — zahalené do roušek — strašidelně, pocit jistoty a bezpečí jako by se vytratil.

Bůh na nás sesílá různé zkoušky. Jsem starý muž a zažil jsem takové životní zkoušky, o kterých vy se už učíte jen v dějepisu a neumíte si je moc představit. Koronavirus a jeho šíření je trochu jiný, protože se týká nás všech a je na nás, jak v této zkoušce obstojíme všichni společně. Každý z nás máme svou velkou roli a je důležité, jak se k ní postavíme. Zvládnutí situace není v rukou jen naší vlády a státu, našich skvělých a odvážných doktorů a zdravotníků nebo třeba hasičů, vojáků či policistů. Je v rukou každého z nás, a tím ted‘ myslím i vás, děti, žáky, studenty.

Svět se obrátil vzhůru nohama nejen vám, ale i vašim rodičům, prarodičům a učitelům. Je toho na ně hodně a dělají všechno možné, aby se o vás dobře postarali. Chtěl bych, abyste si toho všimli. Abyste viděli, co pro vás vaši nejbližší dělají, co se děje kolem vás a že i vy můžete pomoct. Ted‘ vidíte lásku, o které mluvil Pán Ježíš, v pravém slova smyslu v přímém přenosu. Lidé si pomáhají navzájem, šijí roušky, starším lidem chodí na nákupy. Mladí zdravotníci, často ještě nedostudovaní, jsou připraveni na okamžik, kdy budou povoláni do služby, aby se mohli starat o nemocné, skauti pomáhají už od samého počátku.

Možná se zdá, že je to strach, který lidi spojil. Já si to ale nemyslím. Vidím, že to byla láska, která lidi spojila. Láska k bližnímu, obětavá a maximálně pokorná. Taková, jaká má být, a která v tom světě před epidemií jako by nebyla tolik vidět.

I vy můžete pomoct a já vás o to prosím. Plňte svoje úkoly na dálku svědomitě. Poslouchejte svoje rodiče a učitele; věřím tomu, že i těm méně oblíbeným už se po vás moc stýská a udělali by všechno pro to, abyste mohli zase normálně společně svádět boj se vzděláním ve třídě. Rodiče se snaží být vám ku pomoci při pinění vašich školních povinností, ale ani oni nezvládnou všechno. Když budete bez odmlouvání a s radostí přistupovat k vaší škole na dálku, pomůžete tak všem a všichni si toho budou moc vážit. Vždyť vy, děti, jste ti Pánem ežíšem nejmilovanější a ve vás je naděje. A jsem přesvědčen, že je mezi vámi mnoho takových, kteří jednou jako dospělí budete pomáhat při řešení dalších, jiných těžkých zkoušek, které přijdou. A k tornu budete potřebovat vědomosti, znalosti a zkušenosti, které i ted‘ získáváte tak intenzivním, nezvyklým způsobem při vyhlášení nouzového stavu.

Na začátku dopisu jsem psal, že „jako by se ztratil pocit jistoty“. Záměrně jsem použil podmiňovací způsob, kondicionál, jak se učíte vy větší v českém jazyce. „Jako by“… Ve skutečnosti se ale jistota neztratila. Jsem si jist, že Bůh nás má rád. Že i tato zkouška má svůj důvod. Nevím, možná se má ukázat, že i mobily, tablety a komunikace na dálku, všechno, co vaši rodiče nemají rádi a my staří tornu tolik nerozumíme, má svou světlou stránku a může nás posunout dál. Možná se má ukázat, že umělá inteligence pro lidstvo nemusí být hrozbou, ale naopak nám pomůže přežít, či vyvarovat se nemoci, třeba díky chytré karanténě. Anebo třeba jen Bůh viděl, že je načase, abychom se zklidnili, začali v tichosti svých duší přemýšlet a našli k němu zpět tu správnou cestu, cestu lásky a pokory.

Vám dětem moc děkuji, že se učíte a pomáháte svým rodičům a učitelům. Že jim dáváte radost a smysl všechno zvládnout. Vážím si toho.

Myslím na vás a vám všem, vašim rodičům, prarodičům, blízkým, přátelům, učitelům, kamarádům a všem lidem vyprošuji Boží milost.

kardinál Dominik Duka OP
arcibiskup pražský a primas český

Praha dne 25. března 2020 v den Slavnosti Zvěstování Páně 

Slovo ke krizovému opatření Vlády České republiky z 15. března 2020

Drazí bratři a sestry, situace se během několika dnů opět změnila a nyní se nacházíme v naprosto výjimečné situaci, kdy je celá naše země v karanténě. Je to rozumné opatření, je třeba ho respektovat a omezení pohybu dodržovat. Neneseme v těchto dnech odpovědnost jen sami za sebe, ale také za všechny ty, s nimiž se setkáváme. Nevíme, kdo z nás by mohl být infekční a koho by mohl nakazit a tím ohrozit na zdraví a na životě.

Z nařízení vlády vyplývá, že není možné konat veřejné bohoslužby, a to ani v malém počtu. Duchovní ovšem mohou podle bodu I.g.3 tohoto nařízení vykonávat individuální duchovní péči a službu. To tedy znamená, že kostely mohou být otevřeny a kněz zde může být připraven takovouto individuální službu poskytnout. Stejně tak je možné – bude-li to opravdu nutné – aby duchovní navštívil věřící v jejich domově a udělil například svátost pomazání nemocných nebo viatikum. Obhajitelné je i slavení bohoslužby vysílané například přes televizi, rádio nebo sociální sítě, avšak s jen takovým počtem osob, bez něhož by nebylo možné bohoslužbu uskutečnit. Nemocniční kaplani ať konají svou službu se souhlasem vedení nemocnic a opatřeni ochrannými pomůckami.

Milí spolubratři kněží a jáhnové, spoléháme na Vaši rozumnost. Snažme se všichni být k dispozici, ale nechovejme se tak, abychom se stali možnou příčinou rizika nákazy. Využívejme možnost být v kontaktu se sobě svěřenými telefonem nebo přes sociální sítě. Svým příkladným dodržováním zásad karantény dávejme svým spoluobčanům dobrý příklad.

Drazí, to, co nám vždy zůstane, je modlitba. Prosíme, nezapomínejme se modlit za sebe i za druhé, za nemocné a ty, kdo jsou v nebezpečí smrti, za zdravotníky a další, kdo v těchto dnech čelí obrovskému nasazení a vyčerpání, za ty, kdo svými rozhodnutími za nás nesou odpovědnost a za brzké ukončení této epidemie. Přijměme tuto podobu postní doby jako svého druhu duchovní cvičení, jako nabídku od Pána, kterou nám dal způsobem, jaký bychom si sami nepřipravili, ale který může být pro každého z nás i pro Církev příležitostí ke skutečné změně smýšlení, k níž jsme byli vyzýváni na Popeleční středu.

16. března 2020

Jménem biskupů Čech a Moravy
Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, místopředseda ČBK

Doplněk k instrukci:

1.     Je vhodné, aby si kněz vedl kontakty na lidi, jimž poskytl individuální službu, kvůli případné karanténě.
2.     Doporučení k pohřbům: Považuji za vhodné rozloučení v úzkém rodinném kruhu u hrobu a zádušní mše svatá může být soukromě bez účasti lidu a po zrušení opatření pak ve společenství farnosti.

Prohlášení českých a moravských biskupů k mimořádnému opatření vlády ze dne 12. března 2020

Drazí věřící, v souvislosti s nouzovým stavem, vyhlášeným dnes Vládou ČR, kdy je omezen počet účastníků shromáždění, včetně náboženských na 30 osob, se prakticky ruší veřejné bohoslužby a další církevní akce.

Toto opatření je zcela mimořádné, a vyžaduje si tedy mimořádná řešení. Všichni věřící jsou z tohoto důvodu do odvolání dispenzováni od fyzické účasti na nedělních bohoslužbách. Bohoslužby je možné sledovat ve sdělovacích prostředcích a den Páně slavit v rodinném kruhu. Zůstává zachována možnost individuálního přijetí svátostí v kostelích, které zůstanou v rámci možností otevřeny.

Sledujte rovněž další informace ve svých diecézích, kde budou opatření konkretizována.

Vyzýváme k zachování klidu, k připravenosti pomoci potřebným, a především k modlitbě.

Připojme se k těm, kteří se už začali spojovat každý večer ve 20 hodin v modlitbě za ukončení epidemie, za všechny nemocné a jejich ošetřovatele, za ty, kdo v současné tíživé situaci rozhodují o osudech lidí, za překonání strachu, za pomoc pro všechny zasažené, za odpuštění hříchů i usmíření Boha, za to, abychom byli opravdovými křesťany, kteří nejen věří v život věčný, ale také s ním počítají, abychom byli svědky a prostředníky Boží lásky. Společná modlitba je nejsilnější zbraní, kterou máme. Mysleme na předky, kteří vyprosili ukončení moru a z vděčnosti pak stavěli mariánské sloupy a kostely. Každý podle svých možností se zapojme aspoň modlitbou Otče náš a Zdrávas Maria, či korunkou k Božímu milosrdenství nebo růžencem.

Žehnáme Vám i Vašim blízkým!

Jménem biskupů České biskupské konference

Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, místopředseda ČBK